Opravdu si nedokážu představit život, že bych nikdy nebyla na dovolené. Ale dřív to tak nebylo. Protože poprvé u moře jsem byla asi v patnácti letech. A to mě tam vzal můj otec. A víte taky proč? Abych pravdu řekla, tak jsem se divila, když mi otec jednoho dne řekl, že pojedeme na dovolenou. Byla to Itálie, Sardinie. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tak jsem se ihned svěřila mámě. A máma taky byla opravdu ráda, ale později jsem se dozvěděla, že otec mě bere na dovolenou jenom kvůli tomu, že se rozvádí s mámou.
Chtěl být totiž u soudu dokonalý tatínek, který svou dceru vzal na dovolenou. Protože moje máma neměla moc peněz, otec jí žádné peníze nedával, takže máma asi nemohla dovolit žádné výlety anebo dovolené u moře. Já jí to nevyčítám. Tedy alespoň nyní. Když jsem byla ještě dítě, tak jsem samozřejmě záviděla všem dětem, že jezdí každý rok na dovolenou anebo někteří dokonce dvakrát na dovolenou. Většinou se jezdilo v létě tak i v zimě. Já sice nemám ráda zimní dovolené, protože nemám ráda zimu a nerada lyžuji ani nerada bruslím, je to pro mě nezáživné. Já mám nejraději právě slunné pláže, teplo a taky moře.
Protože se moc ráda opaluji a čtu knihy na pláži. A potom, když jsem přijela ze Sardinie s otcem, tak od té doby jsem už nebyla u moře asi sedm let. Naposledy jsem si dovolenou užila loni a ještě letos. A řekla jsem si, že to změním. Že si budu na dovolenou jezdit opravdu každý rok, aniž bych to nějak měnila. Myslím si, že pokud člověk jezdí pravidelně na dovolenou a odpočine si, tak je potom výkonnější nejenom v práci, ale taky celkově ve svém životě. Nebo jak relaxujete vy? Jak si vyčistíte hlavu od denního shonu a taky od lidí, se kterými si nerozumíte? Myslím si, že nějaké dovolená u moře by byla právě nejvíce ideální. U moře prostě vypnete, jinak to ani nejde, věřte mi.